Tak...
Co říct.
Samota mi fakt nesvědčí. Ztrácim prostě drive, abych se nezbláznila, tak dělám úplně nedůležitý věci. Ale co. Jde o to... Jsem sama na sebe naštvaná. Což by se za určitejch okolností dalo považovat za dobrou věc. Dny, kdy jsem tvrdívala, že fakt miluju samotu, jsou už asi minulostí. Potřebuju bejt mezi lidma, potřebuju něco dělat... Prostě všechny tyhle moje předsevzetí a rozhodnutí a činy fungujou na setrvačník. Musim to pořád podporovat, abych jela dál. To, že jsem nejela do Seletic, ani nešla do školy, mě málem položilo.
Dala jsem si spoustu slibů, že prostě budu pořád v dobrý náladě, a že všechno bude dobrý a všechno budu zvládat. Jakmile ale chvíli nic nedělám a nikde nejsem, tak je najednou hrozně těžký se na tohle rozpomenout (píše se to takhle?! :D). Nebudu omílat tisíckrát řečený, že to nepůjde najednou, že jsem chtěla, aby to šlo najednou, že už nechci bejt nemocná, že se chci pohnout... No prostě. Co říct.
Tohle jsem poslouchala a aspoň trochu mi to zvedlo náladu, taková hippie hudba :D:
Žádné komentáře:
Okomentovat