O náhodách

Náhodně nejlepší čokomuffiny

Nejlepší věci se prostě občas stanou úplnou náhodou. Důkazem toho budiž tyhle muffiny. Jsou to nejlepší muffiny jaký jsem kdy vytvořila, takový ty, kterým jsem se chtěla aspoň přiblížit :D A vznikly naprosto paradoxně tak, že jsem opět na něco zapomněla. Tentokrát na vejce! Těsto jsem zadělávala v klidu a na svoje poměry nezvykle čistotně, formu šoupla do trouby a následně jsem při uklízení na lince našla ty tři opuštěný vejce...

    Mávla jsem nad tím rukou a vylezlo z toho něco tak dobrýho, že se o to musim s váma podělit. Tak tedy:

Náhodné muffiny:

- hrnkový recept (můj hrnek = cca 250 ml/g)

- 2 hrnky hladké mouky

- 3/4 hrnku cukru krystal

- 1 hrnek mléka

- 2/3 hrnku oleje

- 3/4 hrnku kakaa na pečení

- 85 g másla + na vytření formy

- 2 čajové lžičky jedlé sody

- 1 lžička soli

- 1 polévková lžíce kypřícího prášku

- 2 tabulky čokolády na vaření (Figaro)

- hrubá mouka na vysypání formy (nebo košíčky)

   Nasekejte si čokoládu na kousky a nechte stranou. Máslo nechte rozpustit. Zatímco chladne, vymažte si formu a vysypte ji hrubou moukou. Smíchejte mléko, kypřící prášek, sůl a jedlou sodu a pořádně promíchejte (opravdu pořádně, párkrát zkontrolujte, jestli se vám něco neusazuje na dně). Vychladlé máslo smíchejte s cukrem a následně do něj přilejte mléko, opět pořádně promíchejte. 

   Předehřejte si troubu na 200°C. Mouku smíchejte s kakaem a čokoládou a přilejte do ní mléko a spol. Míchejte pořádně a dlouho, ke konci to půjde už docela ztuha. Jako poslední přilejte olej a naposledy pořádně promíchejte. Naplňte formu a pečte asi 20 minut (kontrolujte průběžně!).

   Tak to jsou ony. Je zvláštní, že teplý se nezdají, ale už studený se stvrdlýma kouskama čokolády jsou najednou mnohem sytější :) V Karlštejně se po nich jenom zaprášilo.

                                                                                                                                                                    

Poslední květy podzimu

    No a teď ke zbytku... všeho. Byla jsem dneska v Karlštejně a byl prostě nádhernej den a těšila jsem se tam a bylo teplo a byla jsem zatim nejšťastnější od toho konce prázdnin/co jsem neudělala reparát/a zbortil se mi svět/a byla jsem v depkách. Prostě super. 

   Ve škole super. Všechno je krásný a čistý a zvládnutelný a včera večer jsem byla s Káčou na Klamfestu a mimo jiné jsem jí řekla, že "...Jednoho dne jsem si prostě řekla, že se v tom už nebudu dál patlat a že to zvládnu a že to je challenge a že jsem silná žena..." :D Nebo tak něco.Prostě jsem se pohnula dál. Povídaly jsme si tak o vzpomínkách z Keplera a tak a prostě už se mi nechce úplně křičet a bulet když o tom přemejšlím :) Myslim že jsem na dobrý cestě.

   Jo a taky:

Jednoduchá kytarová veselá písnička. Dneska mi vyloudila úsměv na tváři.