O pravdě

"Když za vás někdo náhodou zcela přesně vysloví něco, co jste nebyli až doposud schopni popsat - když se totiž dozvíte svou pravdu z úst někoho jiného - pocit je to srovnatelný s terapií šokem. Uleví se vám, ale přesto si pořád tak nějak přejete, aby jste si tím byli bývali nemuseli projít..."






Takže, abych to shrnula... Mám se dobře. Kromě toho, že slyšet svojí pravdu z úst někoho jinýho stojí za starou belu. Na druhou stranu jsem se přesunula k řešení úplně jinejch problémů, než na jaký jsem byla zvyklá.

Občas si taky hned neuvědomim, co je přesně za den. Slacking off se tomu, myslim, říká.

Prázdniny přede mnou. Sice ještě pořád nevim, jestli jsem se dostala na vysokou, takže nemůžu říct s úplnou jistotou, co se bude příští dva měsíce dít, ale těšim se...

Smile #10

Už dlouho jsem nebyla nad Prahou. Tentokrát v Černé Labuti (autentickou fotku výhledu z terasy se sehnat nepodařilo) - nádherný prosklení, káva se zmrzlinou a šlehačkou, výhled a 30. 6. impra!

Smile #9

Někdy prostě skvělý věci přicházejí, když je nejmíň čekáte. Platí to pro euforii, vysněný boty, cyklisty, úlevu i zlevněný listový těsto.

-

Ten samotnej fakt stačí ke štěstí. Teda alespoň mně, alespoň teď.

 Ach, Klamovka. Místo stromu v popředí tam teď stává pódium. One door closes..., což?