No One Here

Just one of those songs.

Občas objevím nějakou píseň, na kterou nechci zapomenout, a pak na ni stejně zapomenu... Jak tomu zabránit?! Přilepit odkaz sem! Čas od času.

Chair of the Week

Aneb Židle týdne. Aneb Problém týdne. Aneb něco, co chci dělat pravidelně, každou neděli si sednout a zamyslet se nad uplynulym tejdnem. Pravidelnost. Pravidelnost v maličkostech a následně pravidelnost v důležitejch věcech.

Takže... Židlí týdne bylo připouštění si vlastních chyb. Mluvení nahlas o tom, co jsem udělala špatně. Dokopání se k tomu udělat něco do školy, i když toho moc nebylo, a i když jsem byla sama doma celej tejden a jsem tak dobrá ve zracionalizování lenosti. Uznání, že je fakt možná něco hodně špatně. Aspoň přemejšlení o tom, že je potřeba začít znova. Taky nesnažení se na tomhle blogu upadnout do rádobyliterární krasosmutný deprese, ale snaha vést to fakt reálně. Taky (víceméně) neupadnutí do deprese po přečtení kompletního obsahu mého starého blogu iddaelia.blogspot.com, kde je zachycený období mýho života kdy jsem byla líná/ignoratní/rádobypovznesená/fakt šťastná/žijící ve sladké nevědomosti co se týče věcí, které měly přijít.

Minulej tejden jsem měla asi dva dny, který jsem prožila opravdu v depresích. Nezastírám, že jsem nepřemejšlela o pár fakt strašnejch věcech. Teď jsem zase ve vzácný náladě, kdy jsem tak zhruba přesvědčená, že bych neměla moc sténat a víc dělat. Doufám, že zejtřejší škola to podpoří.

Tak z týhle první židle jsem snad vstala - tím, že o tom píšu, že se hodlám někam posunout. Příští neděli zas.

Maminka vždy ví

 Uklidňuje mě, že je ještě spousta věcí, který moje máma zná líp :)

Vstala jsem ze židle

Aspoň z tý první v řadě, doufám. Mám za sebou těžký období neúspěchů, odkládání věcí, nepřipouštění si problémů, přerodů z dětství do dospělosti. Čeká mě ještě těžší období, kdy se budu připravovat na maturitu/snažit se řešit všechny problémy/snažit se řešit všechny problémy včas/přerozovat se (oficiálně se to stává slovem tady a teď) z dětství do dospělosti. Chci si o tom vést záznamy.

Metaforu se židlí mám od svojí mámy, a jde zhruba o tohle: Řešení problémů je jako vstávání ze židle. Můžeme mluvit a mluvit o tom, že to uděláme, ale aby se to stalo, musíme to nakonec fakt udělat, sebrat se a vstát ze židle. No, něco v tom smyslu, prostě. Osobní význam. Pro mě. Chápejte. A čtěte. Mám v úmyslu povědomí o tomhle blogu rozšířit jak to půjde, a taky přispívat jak to půjde. No, takže židle, here I come.