Chair of the Week - Punk's in PR

Další tejden!

Nevim, jestli je to dobře, že to tak rychle utíká. Nicméně... Vánoce. Pořád nemám dárky, ale tak "'Tis the season." Jde hlavně o kouzlo, ne? A když už mluvíme o kouzlu, víkend strávenej v PR byl kouzelnej... svým způsobem. Zázrak se taky udál, přežili jsme víceméně ve zdraví všechnu tu zimu, metr a půl sněhu, štreku v noci, netekoucí vodu a tak, což zvlášť u sebe považuju za skvělý... Dárky se líbily.

PR mě - jako obvykle - donutila zamyslet se nad svojí budoucností. Vesnice a příroda jsou pro mě prostě neodolatelný, ale vim, že zároveň potřebuju lidi, potřebuju občas město a společnost a kulturu... Ale sedět takhle v domě na horách celej den, pít čaj, zapřáhnout sáně... Ach jo, to jsou sny. Jak to se mnou dopadne, nevim.

Nemám špatnou náladu. Vlastně je všechno ok. Múza mi taky schází. Schází mi životní úroveň, což zní depresivně. Ale ne, vážně se mám dobře! Ale chtěla bych trávit na cestách s lidma, který mě obohacujou a který mám ráda, celej život.

Těšim se na Vánoce. Těšim se, jak budu vyspávat. Těšim se, jak možná udělám něco do školy, něco navíc, co mi pak v budoucnu ušetří čas. I když si moc nevěřim. Ale na druhou stranu to zas úplně nezahazuju jako nereálný.

Po Vánocích přijde kolotoč. Uvědomuju si, že je spousta věcí, nad kterejma radši nepřemejšlim. Že na konci ledna je ples, kterej měl bejt můj, a na kterým se nepodílim a jehož součástí budu jenom horko těžko. Že budu maturovat z biologie, což mi ještě před měsícem přišlo jako docela dobrý rozšíření obzorů, ovšem to bylo před tim, než jsem se rozhodla pro FF, obor překladatelství... (Že Cook by mě asi rozhodně na překladatelství připravil líp, než současná profesorka, a že si za to můžu sama, a že to nevnímám jako challenge, i když bych měla). Že nevim, co se se mnou bude dít. Atp.

Ale špatnou náladu nemám. Jenom spoustu problémů a otázek a nejistot a smutků a, jak se ukázalo při psychologický chvilce v PR, i pár komplexů, který si buď nepřipouštim, nebo vznikly až vyslovením nahlas. Všechno to řešim a budu muset řešit mnohem víc. Arrgh.

P.S.: Židlí týdne bylo nelhaní rodičům ohledně mýho středečního alkoholovýho rauše. "Strašně jsem se opila." se vlastně říká docela lehce.

Chair of the Week - ani nevim jak

Sakra, tenhle týden nějak uběhl!
Sakra rychle. Což je možná asi dobře? No nicméně co se stavění se tváří v tvář problémům atp., tak to bylo docela úspěšný. Možná je tim pádem zázrak už jenom to že jsem ho přežila. Hm. A ano, opět nemám žádnou múzu a nevim, co psát.

Moje budoucnost je stále ve hvězdách. Tak nějak jsem se asi jako zhruba rozhodla, že půjdu na překladatelství, a už mi ani nepřijde, že to doslova nechci dělat. Bože. Stejně tak nějak počítám s tim, že co chci dělat zjistim až pozdějš... Třeba mi to, že se dostanu na překladatelství, pomůže zjistit, že nechci dělat překladatelství, a posunu se někam dál...

No nicméně nejdůležitějším cílem (kromě vymejšlení vánočních dárků, což mě trápí jako každej rok, a jako každej rok si přísahám, že "Příště už to určitě začnu řešit dřív!") je teď maturita. Právě jsem sestavila kánon. Zjistila, že jsem toho povážlivě hodně nečetla. Začala řešit, jestli to všechno přečtu. Otázkou zůstává, proč jsem si vybrala maturitu z biologie, když mi podle všech předpokladů bude k ničemu. Pokud se z nějakýho náhlýho záchvatu nerozhodnu strašně šprtat a odjet do Brna na veterinu, haha. Možná se někdy vrátim k tý psychologii?? Kdo ví. Nikdo.

Těšim se na Vánoce. Strašně ráda spim. I když chodim v tejdnu spát brzo, stejně mi dělá problém vyskočit z postele hned s budíkem... FAKT se těšim na Vánoce. Argh. Cukroví jsem napekla fakt hodně. Dárky nemám žádný. Je to prostě idyla!

Smile #4

Chair of the Week, sněhová kalamita, budoucnost, cukroví a jiná neštěstí

Vlastně je všechno ok.

Židlí týdne bylo přežití minulýho tejdne bez lhaní, poctivě ve škole, a tak podobně.

Venku sněží. Teda, teď ne, ale sněžilo a teď to všechno leží. Mám sníh ráda (rozhodně radši než bláto). Je sice zima a Český dráhy nezvládají vypravovat vlaky, ale všechno zlý pro něco dobrý a taky je šance, že Vánoce nebudou na blátě, i když to všichni říkají, no prostě...
Tohle byl podezřele klidnej týden, to se musí nechat.



Yeah. Coldplay mají novou písničku. Wau. Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo asi patnáct. Byla jsem fakt velkej fanda. Vlastně, co si budem nalhávat, ráda si je poslechnu ještě teď. Je to pohoda, a je to nenáročný.

Et en ce qui concerne mon futur, neboli co se týče mojí budoucnosti... ještě pořád nic nevim. Půjdu na různý dny otevřenejch dveří a uvidim, jestli něco fakt chci. Taky to znáte, když si dáte takovou tu poslední možnost, to, co byste dělali, kdyby nic nevyšlo? Tak u mě to vždycky bylo učení angličtiny. Pomalu se začínám hrozit/přemýšlet, že to tam bude spět. No nevim. Teda, vim, že chci dělat něco. NĚCO. Velkýho a důležitýho. A vydělávat slušný peníze. A vůbec mít nějakou budoucnost. NECHCI učit na plnej úvazek a opravovat písemky. Ale baví mě někomu něco vysvětlovat :D. Takže uvidíme. Všechny cesty vedou k zítřku, no.

P. S.: Peču cukroví. A baví mě to. A uklidňuje mě nevymejšlet šílený tvary a polevy na perníčky. Dělám puntíky na stromečky a písmenka do srdíček, i když jsem si nejdřív říkala, že by to mohlo bejt originálnější. Ale zas mám vykrajovátko ve tvaru kytary, ha! (Každopádně nic proti Tugendhatu a spol. Nikol!)