Chair of the Week, sněhová kalamita, budoucnost, cukroví a jiná neštěstí

Vlastně je všechno ok.

Židlí týdne bylo přežití minulýho tejdne bez lhaní, poctivě ve škole, a tak podobně.

Venku sněží. Teda, teď ne, ale sněžilo a teď to všechno leží. Mám sníh ráda (rozhodně radši než bláto). Je sice zima a Český dráhy nezvládají vypravovat vlaky, ale všechno zlý pro něco dobrý a taky je šance, že Vánoce nebudou na blátě, i když to všichni říkají, no prostě...
Tohle byl podezřele klidnej týden, to se musí nechat.



Yeah. Coldplay mají novou písničku. Wau. Vzpomínám na dobu, kdy mi bylo asi patnáct. Byla jsem fakt velkej fanda. Vlastně, co si budem nalhávat, ráda si je poslechnu ještě teď. Je to pohoda, a je to nenáročný.

Et en ce qui concerne mon futur, neboli co se týče mojí budoucnosti... ještě pořád nic nevim. Půjdu na různý dny otevřenejch dveří a uvidim, jestli něco fakt chci. Taky to znáte, když si dáte takovou tu poslední možnost, to, co byste dělali, kdyby nic nevyšlo? Tak u mě to vždycky bylo učení angličtiny. Pomalu se začínám hrozit/přemýšlet, že to tam bude spět. No nevim. Teda, vim, že chci dělat něco. NĚCO. Velkýho a důležitýho. A vydělávat slušný peníze. A vůbec mít nějakou budoucnost. NECHCI učit na plnej úvazek a opravovat písemky. Ale baví mě někomu něco vysvětlovat :D. Takže uvidíme. Všechny cesty vedou k zítřku, no.

P. S.: Peču cukroví. A baví mě to. A uklidňuje mě nevymejšlet šílený tvary a polevy na perníčky. Dělám puntíky na stromečky a písmenka do srdíček, i když jsem si nejdřív říkala, že by to mohlo bejt originálnější. Ale zas mám vykrajovátko ve tvaru kytary, ha! (Každopádně nic proti Tugendhatu a spol. Nikol!)