"Moje dětství jen tak neskončilo. Utržilo pořádnou ránu do hlavy, několik týdnů si poleželo v nemocnici v uměle navozeném komatu, aby nakonec bylo náhle, podle a bez jakéhokoliv souhlasu svých bližních odpojeno od přístrojů."
- Jack Kerouac
Čtu Kerouaca. Teda, zatím jenom jeho životopis, referát mě čeká asi až někdy v příštím pololetí, v tom krásným čase, kterej se myslim bude nazývat "hysterie před maturitou". No nicméně, byl to zajímavej člověk, přečetla jsem o něm asi pět vět, a mezi nima i tenhle citát. No na co myslíte, že asi sedí?!
Na mě přece!
Jest to tak. No nic. Chtěla jsem mluvit o svém nitru, žejo. Ale všeho do času. Vymyslela jsem další rubriku/kategorii/cvičení na pravidelnost/výmluvu co se vedení blogu týče s názvem Slibotechna... Vlastně jsem vymyslela jenom to jméno... Který se mi fakt líbí! No a prostě... Tak o čem by to tak mohlo bejt? O nitru? O slibech, který jsem dala sama sobě a dodržela/nedodržela? Dlouhodobě i krátkodobě? Hm. Do něčeho se to vyvine určitě. To jméno je fakt dobrý, prostě!
No tak abych taky něco dodala k tomu svýmu nitru - řekla bych, že teď se mi docela daří, nechci to zakřiknout, vstávám sice za tmy a tak, ale docela se vyrovnávám. Dneska ve škole všechno fakt v pohodě. Ááách. Že by ze mě nakonec mohl někdy v budoucnu vzejít normální člověk? Jdu se najíst, vzít si pantofle a tak...
Slibotechna! (Chtěla jsem vygooglovat obrázek, ale první, co to našlo, byl Paroubek.)
Zkušební komentář, jestli jde přidávat jako anonym... Musíte lidi dole v Komentovat jako: zvolit Anonymní, ok?
OdpovědětVymazat