Argh...
Tak Židlí minulýho týdne bylo uvědmění, že to všechno nepůjde ráz naráz...
Je to únavný, je to neuspokojující, ale je to tak. Jak ráda bych byla hned mezi lidma, hned všechno změnila a hned se měla líp... Bohužel. Musim si počkat a musim... blergh, jak nerada to říkám... bejt trpělivá. Všechno má svůj čas. Mlýnský kameny... Další mámina metafora mimochodem, o mlýnským kameni, kterej je strašně obrovskej a těžkej, a pokud ho chci roztočit druhým směrem, bude mu chvíli trvat, než se vůbec zastaví v tom směru původním, a pak se horkotěžko bude roztáčet na druhou stranu... Čili nepůjde všechno ráz na ráz.
No a taky... jsem zase nemocná. poprvý v životě jsem předstírala že nejsem, abych mohla něco dělat, a ne naopak. Překvapilo mě, když jsem se vydala na oslavu Dendy, spolužačky ze základky, a od holek jsem se dozvěděla "No, jo, Aňa byla vždycky nemocná..."
To už se to se mnou táhne tak dlouho??
No nicméně mám nějakou chřipku nebo co, která vzešla pouze z toho, že jsem se šla projít po dvou dnech doma... Nevim, mám v tom hledat nějaký psychosomatický podtexty? Jako že nikam nespěchej, všechno má svůj čas? A nebo se s tim mám prostě smířit a zalejzt do postele a pít čaj a tak? Já hrozně nechci bejt nemocná. Je tady ten problém se samotou. Nemůžu bejt moc dlouho sama, protože to nedělá dobře mýmu přemejšlení. A mojí příčetnosti! Prostě jakmile jsem sama, tak všechny ty špatný věci, to bojování sama se sebou, to unikání problémům a realitě vůbec, vyplouvá na povrch a pro mě je fakt hrozně těžký s tim bojovat...
No. Tak uvidíme - myslela jsem, že se budu léčit ve zdravým prostředí v Seleticích :D Tak se snad nezbláznim za ty dva dny doma nebo kolik!
Žádné komentáře:
Okomentovat