Spousta dobrejch věcí, který se mi staly, šlo trochu do kopru... Nějak jsem kašlala na školu, nějak jsem občas zalhala, nějak jsem jednou "zaspala" v tom stylu, že jsem se probudila s budíkem, ale úmyslně jsem ho zatípla a spala dál...
No nebude to lehký. Neni to lehký. Začala jsem řešit vejšku... i když vlastně ne. Začala jsem řešit to řešení. Ach jo. Tenhle tejden fakt drhnul. Došla jsem k závěru, že mám docela dost možností, co bych mohla dělat dál, ale zatim nic z toho doopravdy nechci. No, myslim, že teď objedu pár DOD a uvidim...
Mám za to, že bych věcem měla nechávat volnější průběh, co se týče budoucnosti. Tim nemyslim ji neřešit, ale prostě... se tak nestresovat. Jak můžu vědět kam se to vrtne. Budu to řešit co se týče toho, dělat to co je potřeba a to co chci, ale asi nebudu úplně plánovat kde budu za pět let. Ani vlastně nevim, kde bych chtěla bejt. A tak uvidíme.
Z jinýho soudku. Dneska jsme udělaly s mámou a babičkou trojgenerační výlet do rodného města našeho dědy a vůbec centra života našeho rodu.
Sobotka. Bylo to krásný. Byly jsme v domě, kterej je starej, krásnej, nedosažitelnej, pamatuje tolik věcí a je otázkou, jestli je bude předávat dál... Zamilovala jsem se. Do zrcadla po prababičce. Budu ho mít ve svým pokoji. A skříň. A postel. No nevim. Ale je nádherný. Sobotka je krásná. Šrámkova Sobotka, na který se část mojí rodiny aktivně podílí, je krásná, nebo to tak alespoň zní z vyprávění. Příští léto bychom se tam s mámou vydaly, do Sobotky, do toho domu, a uklízely vzpomínky, fotily a chodily za kultůrou na Humprecht, na dvůr (krásnýho) kostela, do zahrady Šolcova statku...
To bude za rok. Už budu mít po maturitě! Už budu pravděpodobně vědět, kam půjdu na vysokou. Už budu zase někde jinde. Těšim se na to a zároveň si uvědomuju, že čas je strašně relativní. Uteče to jako voda, ale zase kolik věcí se za tu dobu změní, co zažiju...
Jo a taky... zapomněla jsem na Židli týdne. Ach jo no. Asi jí bylo znechucení a strach z toho, jak rychle se dokážu vrátit do starejch kolejí. Ale na druhou stranu jsem si ten tejden užila, pařila jsem, smála jsem se... No... Tak zase příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat