Chci říct... Židle si nechávám, ale kdo ví, co, kdy a jak jsem budu psát. Jednou za čas, proč ne. Problém je, že věci, o kterých bych v současnosti chtěla popsat stránky a stránky textu, nejsou úplně připravený za veřejný sdílení. Víte co? Básně. Dala jsem se teď po třeba pěti letech znova na psaní básní. Tak jo. Alespoň mám co otisknout.
...Ráda bych za minulostí udělala tlustou čáru, ale jak naznačuje můj nový banner, židle, ze kterých se vstane, tam pořád někde zůstávají a vlastně nikomu nic nebrání si na ně znova sednout... A metafory mě taky nebaví. No, uvidíme, co bude dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat