Už tři dny v týdnu se mi podařilo napoprvé vstát, a to prosím v 5:40 přesně. A to se máma strašně strachovala, že když jsem celý prázdniny vstávala v deset, tak nebudu schopná se hned naladit na školní režim. Školní režim, ha! Ten spočívá v tom, že třikrát týdně vstávám at such an ungodly hour a dvakrát kdy se mi zachce. Ale. V úterý jsem se vydala na první hodinu, která byla s rodilým mluvčím/neuvěřitelně good/dokázala mě probudit a nabudit, což už se dlouho nikomu nepodařilo. Anglická část mejch studií bude, vypadá to, stát za to.
Angličtinu a část socials studuju v Celetný, kde to fakt stojí za to, učebny s napůl historickou fasádou, starý plechový záchodky a nezpochybnitelnej genius loci. Po první hodině jsem se teda vydala domů a město se teprve probouzelo. Čoko průchod (průchod útrobama muzea čokolády a přilehlý výrobny) už byl otevřenej a já měla hlad. V Havelský na trhách jsem tedy prodělala naprosto spontánní zastavení u stánku s ovocem a odnesla si krásnej hrozen vína za 11 (!) korun, což je vtipný, protože o stánek dál bylo 100g za 10 nebo co, a hned si to omyla v přilehlý fontánce s pitnou vodou a cejtila se na výši...
Doma jsem pak naprosto neplánovaně vytuhla na dýl, než by bylo záhodno, nestihla dojít do menzy na oběd a poprvý po dlouhý době vyšlapávala eskalátor na Národní, protože jsem si nebyla jistá, že to stihnu na přednášku... Možná že si přece jenom na ten režim budu muset zvykat.
-
To bylo v úterý. Dneska, v pátek, jsem pro změnu prodělala svoji první absenci v tomhle semestru. Ráno jsem sice poslušně vstala ještě za tmy a došla si na Writing do Celetný se stejným týpkem (Mr Morgan, ale nějak spontánně jsem ho překřtila na Mr Chicago) jako v úterý, ale ukázalo se, že to, co mě dokázalo v úterý, kdy jsem ještě byla na vrcholu fyzickejch i psychickejch sil, nabudit, mě dneska, s krkem jako struhadlo a cucající jednu Hašlerku za druhou, málem zabilo. Tak tak jsem se dopotácela domu a rozhodla se, že do půl třetí, kdy mi začínal další seminář, se dám určitě do pořádku, ale to jsem podcenila vytuhávací schopnosti svýho organismu...
Je to tu tedy nanovo. Litry čaje, Priessnitz, a nově věc, která se jmenuje Amol, má 68% alkoholu, třikrát denně patnáct kapek do pití... Doufám, že mi dá zapomenout na problémy :)
Protože je mi z tý nemoci docela smutno. Prošvihávám zahájení impro sezóny na Klamovce, krásný počasí i Iris. Ale nezoufám, teda snažim se nezoufat. V neděli do Karlštejna a v pondělí do školy i kdyby... nevim co!
Žádné komentáře:
Okomentovat