Smile #12 - Clothes Make a Man

Někdy prostě objevíte něco, o čem víte, že vlastnit to by znamenalo naplnění všech vašich tužeb, nejtajněších přání... Aspoň na chvíli. Aspoň některejch přání a tužeb. A u toho kabátu bych přešila knoflíky, ale na pravou dokonalost stejně nenarazíte jenom tak, tu si vytvoříte sami...
Takže... fešn? Už je to tak.

Sometimes you simply discover something owning which would mean fulfilling all your desires and wishes... For a while at least. Some of your desires and wishes, at least. And I'd change the buttons on the coat, but you don't find perfection lying around in the streets, you create it yourself...
So... fashion? I suppose so.

Smile #11

Chtěla bych jednou umět vyjadřovat radost jako David Tennant. Jeho úsměv od ucha k uchu mi často připomíná, že je (aspoň pro mě) občas daleko těžší přiznat se k něčemu, co má člověk rád, než sáhodlouze rozpitvávat to, co nesnáší.

A tak, v duchu dělání toho, co mám ráda, jsem se rozhodla, že budu (nějaký, všechny, náhodně vybraný...?) příspěvky taky překládat do angličtiny. Aspoň se v tom, kurňa, procvičim, když už to mám studovat, že jo.
(Je to takový trochu blogger klišé, ale do háje s tim, když mě to baví.)

I hope that one day, I'll be able to express joy the way David Tennant does. His unbelievably wide grin often reminds me that sometimes, admitting that you love something is way harder than spending hours talking about stuff you hate (for me, anyway).

Thus, in the spirit of doing the things I love, I decided to start translating (some of, every single one of, randomly chosen of...?) my notes to English. I might as well bloody practice, since I'm about to study it, am I right?
(It's a bit of a blogger cliché, but screw it, as long as I'm having fun.)

This was awesome. This is me admitting I love the English language, and guess what, it took me long enough.

Simplicity

Protože v jednoduchosti je krása.

Dalo by se to nazvat novým obdobím mýho života, ve kterým chci, aby věci vypadaly alespoň na venek klidně a uhlazeně... ale lepší vysvětlení je, že se mi prostě líbil ten obrázek. Což možná znamená, že chci, aby věci vypadaly alespoň na venek klidně a uhlazeně, ale do háje s rozborama.

Takže anóó, uvidíme, co Židle čeká. Jak jednou řekla moje drahá kamarádka Nikol, všechny ty židle vypadají líp, když na nich nikdo nesedí. Takže hurá a jdu zase vstávat.

Zítra mě čeká předstudijní soustředění na mojí nové škole, ve středu první legitimní vydělávání peněz za posledních sto let, a ve čtvrtek Poslední Krypton. Long live prázdniny v září!

Adulthood smells with Alcohol

Chm. Long time no write.

Všechno jede jako na drátkách, jako po másle, bůh ví k čemu. Prázdniny se odehrávaly asi takhle:

Byla jsem na táboře, kde jsem došla k závěru, že když je na mě vyvíjen tlak zvenčí v podobě třinácti nevychovanejch, navzájem se mlátících a křičících dětí, jde mi práce skvěle od ruky.
Našla jsem si brigádu. Doufejmež ve výdrž a trvalý přísun peněz.
Něco jsem zvládla udělat včas, něco naopak.
Navštívila jsem Keplera v den zahájení a můj pocit sounáležitosti navzdory tomu, že mě vykopli, mi přišel vtipnej.

Postotisícáté jsem si ověřila, že potřebuju mezi lidi, abych fungovala. Takže čaj, jdu mezi lidi.

P.S.: Mám trochu zaječí úmysly ohledně tohohle blogu, ale budu se snažit ho revitalizovat, spíš než abych zakládala novej... Všechno je ve hvězdách, zvlášť v těch vangoghovskejch, který teď vídám často na ulicích.

Posledních pár Allenových filmů ale stálo za prd. Ale zase tam hraje Adrien Brody. Vyváženost?

Sleeping Beauty (na vavřínech)

Jinak dobrý.

Jo vlastně - jsem na vysoký! Všechny moje plány se uskutečnily, a teď tak nějak... co, no. Prázdniny, yeah! Radši jsem si červenec nacpala, abych moc nekejsla doma, víme, jaký dopady to na mě mívá.

Ale... všechno mi vyšlo. To znamená, že se v praxi už nemám na co vymlouvat. Že si nemůžu najít brigádu, protože se musim učit. Že můžu sedět celý dny doma a koukat na kultovní britský seriály, protože mám právo odpočívat. A tak podobně.

Ale zase mám právo bejt na sebe pyšná. To už tu dlouho nebylo. Ovšem, ano, hlavně neusnout na vavřínech. Třeba se zase vrátit ke svýmu chátrajícímu blogu? A ke svýmu chátrajícímu zvířeti a tělu a múze? Už je na čase, řekla bych.

O pravdě

"Když za vás někdo náhodou zcela přesně vysloví něco, co jste nebyli až doposud schopni popsat - když se totiž dozvíte svou pravdu z úst někoho jiného - pocit je to srovnatelný s terapií šokem. Uleví se vám, ale přesto si pořád tak nějak přejete, aby jste si tím byli bývali nemuseli projít..."






Takže, abych to shrnula... Mám se dobře. Kromě toho, že slyšet svojí pravdu z úst někoho jinýho stojí za starou belu. Na druhou stranu jsem se přesunula k řešení úplně jinejch problémů, než na jaký jsem byla zvyklá.

Občas si taky hned neuvědomim, co je přesně za den. Slacking off se tomu, myslim, říká.

Prázdniny přede mnou. Sice ještě pořád nevim, jestli jsem se dostala na vysokou, takže nemůžu říct s úplnou jistotou, co se bude příští dva měsíce dít, ale těšim se...

Smile #10

Už dlouho jsem nebyla nad Prahou. Tentokrát v Černé Labuti (autentickou fotku výhledu z terasy se sehnat nepodařilo) - nádherný prosklení, káva se zmrzlinou a šlehačkou, výhled a 30. 6. impra!