Maintenance

Óóóoo, má milá Židle, jak strádáš!

Já taky strádám, teda tak napůl.

V mým životě se dějou levárny. Nevim, ale s levou stranou to má rozhodně něco společnýho, jelikož jsem vysledovala, že za poslední dva tři roky se do mě dávaly všechny možný choroby ne ze všech stran, ale právě jen z levý. Vymknutej kotník, zánět v kyčli, zánět šlach, naštíplá malíková hrana, rozseklej malíček, teď čelist... Všechno vlevo.

Vážně nevim, proč mám potřebu to zaznamenávat, ale je to tak. Židle týdne už je asi třetím týdnem pozdržená. Život plyne, tempo se směrem k maturitě zrychluje, ale zatim jenom nepatrně, moc to nevnímám... Což je blöd, aby to se mnou špatně nedopadlo!

Poslouchám:



Nevim. Trochu pošmournost. Ale vlastně jsem se s tou písničkou seznámila pozitivně, a teď se mi spojila s příběhem, na kterej jsem nedávno kápla, a kterej jsem začala rozpracovávat. Sakra. Teď jsem dostala spoustu (dobře, tak dva nebo tři) nápadů, jak to tu trochu oživit... Pustim se do toho!

Cheers!

P.S.: Počkat. Dávala jsem sem ty Frames už? No co :D

Smile #8

 

Chtěla bych bejt na den malej mořskej koník s puntíkovaným tělem a obmotávat se kolem řas a úplně se v nich ztratit. Takovou roztomilou věc si přece nikdo nemůže usmyslet jen tak rozmáčknout a sežrat. Svět by byl najednou hrozně obrovskej a až by můj den v poloprůhledným těle skončil, tak bych teprv docenila všechno, co mám. Konkrétně krásný počasí, rodinu, zdraví, Irenu... Většinu z toho teď nemůžu využívat, protože opět pro změnu ležim s nohou nahoře a kotníkem obaleným ledem... Yes!

Chair of the Week - Wishbone

"Do not grow a wishbone, daughter, where your backbone ought to be."

Úspěšnej týden! Jasná Židle se odehrála ve čtvrtek, kdy jsem opět bojovala se zaječími úmysly ohledně odpoledního semináře bižule, nakonec jsem vydržela, byla jsem vyzkoušená, i když jsem nic neuměla, dostala jsem za tři, byla jsem se sebou spokojená jako už dlouho ne...

Jde to. Všechno. Chvilková nejistota nastala, když se mi začala vracet bolest do kyčle, což je to, co mě víceméně přesně před rokem uvěznilo na měsíc doma a vedlo až k odchodu ze školy... Řekla jsem si, že ať se to vyvine jakkoliv, zvládnu to, žejo. Jinak je všechno v pohodě. Mám nevysvětlitelně vysoký sebevědomí ohledně maturity, takže se snažim sama sebe znejistět, aspoň trochu, aby to dobře dopadlo.

Guilty pleasure: (aneb něco, co mě uspokojuje, ale vim, že bych neměla...) Těšim se na prázdniny. Symbolizuje to dobu, ve který budou velký problémy překonaný, velký rozhodnutí vyřešený..

A ano, budu se snažit blogovat častěji. Cejtim povinnost vůči... nevim. Židli. Cheers.

Jo a ještě:

Chair of the Week

It's here. No avoiding karma, people.

No nic. Tak už nejsem nemocná. Dva tejdny v trapu a s čistou hlavou do budoucnosti. Chair of the Week ani nevim. Celej tejden jsem se... flákala. Možná teda to, že jsem asi čtyři dny před začátkem školy přistoupila na tátovo plánování, který spočívalo v tom, rozepsat si přesně po hodinách, co budu dělat. Vydržela jsem to asi jeden den, takže yay, ale tak za Židli počítám aspoň to, že jsem se k tomu dokopala.

Poslední dobou jsou Židle nějaký neambiciózní. Uvidíme co příští tejden... že?

Chair of the Week

Jsem nemocná.
Za oknem hnusno.
V duši klid.
Na mandlích (pozvolna mizející) povlaky.

Nic moc chair-worthy se za tenhle týden neudálo. Kromě snad toho, že jsem v úterý šla pilně do školy, i když jsem věděla, že mi je blbě a na konci dne bude ještě hůř... Stalo se, ale stejně jsem ráda, že jsem tam šla...

Ve zbytku týdne se pak toho moc neudálo, jelikož moje dny ubíhaly v tempu jedna konev čaje za hodinu, a spaní...

Už je mi líp a tak se Židlí na příští týden stává udělat něco do školy, abych tam nepřišla úplně nepřipravená. Jo a taky odeslat přihlášky na vysokou...

Nudnej záznam, tak aspoň:

Chair of the Week - výčitky svědomí, jaro a neznámej alkohol

Ach, jarní prázdniny!
Počasí fungovalo perfektně, bylo krásně, slunečno, teplo, prostě...
Měla jsem plán. Krásně graficky rozpracovanej. Nic z něj nebylo. Nenechte se mýlit, něco jsem do školy udělat zvládla, ale rozhodně se to mým ambicím z doby před zhruba deseti dny zdaleka nepřiblížilo.
No nicméně Židlí týdne bylo asi zjištění že jsem schopná se učit. No. Přišla jsem jak na to. About god damned time, co? Takže to třeba zvládnu. Opravdu si chci v druhý půlce června hodit nohy nahoru, oddechnout si a relaxovat s vědomím, že mám všechno za sebou, že jsem odmaturovala, že jsem se dostala na vysokou, že jsem to nakonec všechno přece jenom zvládla... No a teď vim, jak na to. Tak to třeba vyjde...

V čem jsem teda rozhodně pozadu nebyla, byl společenskej život. O nesmírných přínosech improvizací pro moji osobu už toho bylo napsáno mnoho - a ještě bude. Pravdou je, že jsem společensky aktivní jako nikdy před tím, což vyústilo nocí ze soboty na dnešek, která byla... prostě... argh. Skvělý. Ovšem. Jabčák. Jablečný víno?! Spíš jablečná vodka! Teambuilding...

No a tak dále. Zítra zpátky do školy... Zodpovědnost!

Smile #7

The Dragon and the Asp

 

It has been made quite evident, what your
        intentions are.

You would tie me to your stake.
You would leave me here to burn.

        I see them rather plainly
        every time  you cock your head to the left
        like that and smile—

   off-kilter like, you know?
                              sort of
Left of center. 

You are

         A little shy of carcinogenic.
         A little less than copacetic.
         A little arrhythmic arrhythmia

that makes my heart beat faster. All
         out of sync.

         You make  me worry a bit,
         about the future.

         About my reproductive organs.

I also worry for you. Might be you've bitten
off more than you can chew, love.

         I respect our differences. 

         Mine is a slow venom. A warm and
         not unpleasant death.
         Yes. Your
         roar is deafening.
         Alright. Your
         teeth are sharp.

But fire,

love,

fire I can handle.

                                                                                                                                               

Literární talent. Inspirace. Ááá, chci psát, bojim se, že ztrácim drive. Rozhodně ztrácim čas. Vlastně se dostatečně nesnažim. Ale... jsem v klidu. Jo? Asi jo.