Chair of the Week

Možná spíš Chair of the Year?
No jo, už je mi 19.
Wau.

Je mi skvěle. Minulej tejden jsem přežila bez průserů, bez lhaní, dokonce jsem i něco dělala do školy... Tak od středy, respektive od narozek v pátek mám skvělou náladu, všechno je stellar! Hurráh! Mám spoustu věcí, na který se těšim. Ani jedna z nich se samozřejmě netýká školy, ale co.

Hlavní problém, kterej teď řešim, je jakej obor si přibrat k překladatelství. Finská studia? Švédská studia? Norská studia? Novořečtinu? Starořečtinu? Češtinu pro neslyšící? ...Argh. Mám ještě měsíc na odeslání přihlášky, ale asi bych to měla udělat dřív!

No nicméně life is good. Hurá do dalšího roku. Hurá do roku, kterej uzavírá moje -náct dětství. Kdo ví, kam to povede. Zatim se to vyvíjí docela slušně, prvních čtrnáct dní novýho roku ušlo :)

Smile #6

Život.
To, že, against all odds, nekončí, ale teprve začíná.
To, že se vyvíjí naprosto neočekávaně.
To, že i když bych si třeba potřebovala dát voraz, jde pořád dál.
To, že nejsem zamilovaná, ale mohla bych bejt.
To, že pořád převažuje to, co nevim.
To, že problémy jsou od toho, aby se řešily.
To, že filosofování neni to samý co filosofie.
To, že v jednoduchosti je krása, a v dokonalosti ne.

A navíc, the best, as of right now:

Smile #5

The Baseballs. Vezmou současnej hit a udělají z něj bezelstnou rocknrollovou lítačku. A právě teď, v deset večer (nevěřte časování tohohle blogu, je pošahaný!), kdy bych měla dělat věci do školy, kdy bych měla dělat cokoliv jinýho než jen kejsnout u Internetu, mi tohle dodává pocit, že všechno bude oukej. Že všechno JE oukej. Nevim. Prostě SMILE!

Chair of the Decade - aneb Rok 2011 a související

Hrm hrm.
Tak a je to tady. Nejenže skončil rok 2010, ono skončilo i desetiletí 2000 - 2010.  Asi by to chtělo zrekapitulovat.

Desetiletí

Haha. Hm. Tak. Na jeho začátku mi bylo osm. Úspěšně jsem: Vstoupila do puberty. Dostala se na střední. Přežila pubertu. Dovršila 18.

Taky: Jsme se přestěhovali. Koupili mi koně.

Největší fail: Vyhodili me ze školy. Rok před maturitou. Ovšem o tom podrobněji později.

Takže: Hm. Deset let. Bejvala jsem mladá a krásná. Přeloženo bejvalo mi osm a neměla jsem žádný problémy a byla jsem roztomilá. Vlastně se stala spousta věcí, který mě definujou doteď. Mimo jiné jsem začala a přestala jezdit na tábory, který jsem měla tak ráda. Trochu symbol mýho dětství. Na samým začátku desetiletí jsem začala jezdit na koni. Hm. Zůstalo mi to doteď. A tak dále, a tak dále.
Vyrostla jsem. Na konci desetiletí dospívám a je to docela bolestivej proces. Tohle celý ohlédnutí je zajímavý. Je to všechno takový... uspořádaný. Tolik let, tolik vzpomínek, všechno naskládaný za sebou a ani neni těžký si něco vybavit. Jsem zvědavá, co na mě čeká v dalším desetiletí.

Rok 2010

Úspěšně jsem: Co vlastně? Chtěla jsem napsat "Ukončila třeťák", ale ani to neni pravda. Tak prostě... dovršila 18. Přežila krizi? Změnila se. Aspoň trochu, snad. Zvládla máminu nemoc a měsíc bez ní doma. Založila tenhle blog.

Taky jsem: Přestěhovala Irenu do Karlštejna. Ne, vlastně to bylo minulej rok! Ale dobrý rozhodnutí. Zůstala jsem tam. Taky jsem začala chodit na impra. Sice úplně ke konci roku a sice jsem tam byla zatím jenom párkrát, ale myslim, že jsem na něco natrefila.

Největší fail: Vyhodili mě ze školy. Rok před maturitou. Čili jsem tak dlouho kašlala na povinnosti, až to blbě vyústilo. Začalo to všechno v únoru, kterej jsem celej strávilia s nohou nahoře. Byla jsem doma pět tejdnů a neudělala jsem absolutně nic ze svejch povinností. Když jsem se vrátila do školy, všemožnejm opravnejm testům a doplňování učiva jsem se vyhejbala tak dlouho, až to skončilo reparátem z fyziky, na kterej jsem se sice přes prázdniny učila, ale zřejmě ne dost pečlivě. Neudělala jsem ho a odešla z gymnázia Jana Keplera na gymnázium Přípotoční.

Takže: Co se týče... no vlastně všeho to nebyl úplně úspěšnej rok. Myslim, že jsem v něm začala dospívat, ale bylo zapotřebí fakt bolestivejch metod, aby se vůbec něco začalo dít. V tom procesu jsem toho spoustu ztratila, ale částečně i získala (teprv čas ukáže jak hodně a co vlastně).

Předsevzetí na rok 2011

1. Odmaturovat

Nejbližší cíl. Snahy k němu zatím směřujou.

2. Dostat se na vysokou

Přímo závislý na prvním předsevzetí, samozřejmě... Momentálně mám vyhlídlou katedru tlumočnictví a překladatelství při Filosofický fakultě na Univerzitě Karlově a trochu se mi ulevilo, když jsem zjistila, že bych se tam fakt chtěla dostat.

3. Soustředit se

Soustředit se na všechno. Nejvíc na učení a povinnosti, ale taky sama na sebe, co se týče... chování, přistupování k problémům, působení na okolí, psychickýho stavu... Soustředit se na Irenu a věnovat jí péči. Soustředit se na to, co mě baví a nebát se soustředit se na to. Soustředit se na vlastní vývoj, ale taky se občas soustředit na ostatní. Soustředit se na tady a teď.

4. Nelhat

Nelhat, a tím si zajistit klidnej život. Protože pravdu si prostě pamatuju a neztratim se v ní. Víc poslouchat mámu, která má tohle v malíku. Životní rady každopádně. Taky má ve valný většině případů pravdu.

Do příštího roku si přeju... odvahu. Rozhodnost. Jsem fakt zvědavá, kam se všechno potáhne. Zejtra jdu do školy a očekávám, že se všechno začne valit kulometným tempem, s čimž jsem ale na jednu stranu spokojená. Těšim se za rok, až se zase ohlídnu. V mezičase samozřejmě dál potáhnu tenhle blog. Takže sobě i vám přeju úspěšnej rok 2011, a hodně překonanejch židlí!   

Chair of the Week - Punk's in PR

Další tejden!

Nevim, jestli je to dobře, že to tak rychle utíká. Nicméně... Vánoce. Pořád nemám dárky, ale tak "'Tis the season." Jde hlavně o kouzlo, ne? A když už mluvíme o kouzlu, víkend strávenej v PR byl kouzelnej... svým způsobem. Zázrak se taky udál, přežili jsme víceméně ve zdraví všechnu tu zimu, metr a půl sněhu, štreku v noci, netekoucí vodu a tak, což zvlášť u sebe považuju za skvělý... Dárky se líbily.

PR mě - jako obvykle - donutila zamyslet se nad svojí budoucností. Vesnice a příroda jsou pro mě prostě neodolatelný, ale vim, že zároveň potřebuju lidi, potřebuju občas město a společnost a kulturu... Ale sedět takhle v domě na horách celej den, pít čaj, zapřáhnout sáně... Ach jo, to jsou sny. Jak to se mnou dopadne, nevim.

Nemám špatnou náladu. Vlastně je všechno ok. Múza mi taky schází. Schází mi životní úroveň, což zní depresivně. Ale ne, vážně se mám dobře! Ale chtěla bych trávit na cestách s lidma, který mě obohacujou a který mám ráda, celej život.

Těšim se na Vánoce. Těšim se, jak budu vyspávat. Těšim se, jak možná udělám něco do školy, něco navíc, co mi pak v budoucnu ušetří čas. I když si moc nevěřim. Ale na druhou stranu to zas úplně nezahazuju jako nereálný.

Po Vánocích přijde kolotoč. Uvědomuju si, že je spousta věcí, nad kterejma radši nepřemejšlim. Že na konci ledna je ples, kterej měl bejt můj, a na kterým se nepodílim a jehož součástí budu jenom horko těžko. Že budu maturovat z biologie, což mi ještě před měsícem přišlo jako docela dobrý rozšíření obzorů, ovšem to bylo před tim, než jsem se rozhodla pro FF, obor překladatelství... (Že Cook by mě asi rozhodně na překladatelství připravil líp, než současná profesorka, a že si za to můžu sama, a že to nevnímám jako challenge, i když bych měla). Že nevim, co se se mnou bude dít. Atp.

Ale špatnou náladu nemám. Jenom spoustu problémů a otázek a nejistot a smutků a, jak se ukázalo při psychologický chvilce v PR, i pár komplexů, který si buď nepřipouštim, nebo vznikly až vyslovením nahlas. Všechno to řešim a budu muset řešit mnohem víc. Arrgh.

P.S.: Židlí týdne bylo nelhaní rodičům ohledně mýho středečního alkoholovýho rauše. "Strašně jsem se opila." se vlastně říká docela lehce.

Chair of the Week - ani nevim jak

Sakra, tenhle týden nějak uběhl!
Sakra rychle. Což je možná asi dobře? No nicméně co se stavění se tváří v tvář problémům atp., tak to bylo docela úspěšný. Možná je tim pádem zázrak už jenom to že jsem ho přežila. Hm. A ano, opět nemám žádnou múzu a nevim, co psát.

Moje budoucnost je stále ve hvězdách. Tak nějak jsem se asi jako zhruba rozhodla, že půjdu na překladatelství, a už mi ani nepřijde, že to doslova nechci dělat. Bože. Stejně tak nějak počítám s tim, že co chci dělat zjistim až pozdějš... Třeba mi to, že se dostanu na překladatelství, pomůže zjistit, že nechci dělat překladatelství, a posunu se někam dál...

No nicméně nejdůležitějším cílem (kromě vymejšlení vánočních dárků, což mě trápí jako každej rok, a jako každej rok si přísahám, že "Příště už to určitě začnu řešit dřív!") je teď maturita. Právě jsem sestavila kánon. Zjistila, že jsem toho povážlivě hodně nečetla. Začala řešit, jestli to všechno přečtu. Otázkou zůstává, proč jsem si vybrala maturitu z biologie, když mi podle všech předpokladů bude k ničemu. Pokud se z nějakýho náhlýho záchvatu nerozhodnu strašně šprtat a odjet do Brna na veterinu, haha. Možná se někdy vrátim k tý psychologii?? Kdo ví. Nikdo.

Těšim se na Vánoce. Strašně ráda spim. I když chodim v tejdnu spát brzo, stejně mi dělá problém vyskočit z postele hned s budíkem... FAKT se těšim na Vánoce. Argh. Cukroví jsem napekla fakt hodně. Dárky nemám žádný. Je to prostě idyla!

Smile #4