Všechno jede jako na drátkách, jako po másle, bůh ví k čemu. Prázdniny se odehrávaly asi takhle:
Byla jsem na táboře, kde jsem došla k závěru, že když je na mě vyvíjen tlak zvenčí v podobě třinácti nevychovanejch, navzájem se mlátících a křičících dětí, jde mi práce skvěle od ruky.
Našla jsem si brigádu. Doufejmež ve výdrž a trvalý přísun peněz.
Něco jsem zvládla udělat včas, něco naopak.
Navštívila jsem Keplera v den zahájení a můj pocit sounáležitosti navzdory tomu, že mě vykopli, mi přišel vtipnej.
Postotisícáté jsem si ověřila, že potřebuju mezi lidi, abych fungovala. Takže čaj, jdu mezi lidi.
P.S.: Mám trochu zaječí úmysly ohledně tohohle blogu, ale budu se snažit ho revitalizovat, spíš než abych zakládala novej... Všechno je ve hvězdách, zvlášť v těch vangoghovskejch, který teď vídám často na ulicích.
Posledních pár Allenových filmů ale stálo za prd. Ale zase tam hraje Adrien Brody. Vyváženost?
