Už dlouho jsem nebyla nad Prahou. Tentokrát v Černé Labuti (autentickou fotku výhledu z terasy se sehnat nepodařilo) - nádherný prosklení, káva se zmrzlinou a šlehačkou, výhled a 30. 6. impra!
pondělí 13. června 2011
Smile #10
Už dlouho jsem nebyla nad Prahou. Tentokrát v Černé Labuti (autentickou fotku výhledu z terasy se sehnat nepodařilo) - nádherný prosklení, káva se zmrzlinou a šlehačkou, výhled a 30. 6. impra!
sobota 4. června 2011
Smile #9
Někdy prostě skvělý věci přicházejí, když je nejmíň čekáte. Platí to pro euforii, vysněný boty, cyklisty, úlevu i zlevněný listový těsto.
-
Ten samotnej fakt stačí ke štěstí. Teda alespoň mně, alespoň teď.
Ach, Klamovka. Místo stromu v popředí tam teď stává pódium. One door closes..., což?
-
Ten samotnej fakt stačí ke štěstí. Teda alespoň mně, alespoň teď.
pondělí 30. května 2011
Chair of the Week - Konečně!!
No to je dost.
Židle týdne, a vůbec Židle celá, teď měla hodnou chvíli přestávku, ale... za poslední týden od odmaturování se toho událo tolik, na co jsem hrdá, že to prostě stálo za to zapsat. Dělám dospělý věci, jako třeba fakt, že špinavou vodu vyleju do záchoda místo do sprchy, upeču muffiny téměř za čista a ozvu se na nabídku brigády.
A dávám pseudo-buddhisticko-filosofický kázání o absolutním štěstí a překonávání problémů dokonce vlastní mámě.
A mám občas sny o tom, že ještě musím maturovat ze zeměpisu, kterej jsem si vybrala nedopatřením a už si na to nepamatuju, ale jsou to jenom sny a úžasnost reality na mě konečně dopadla!
Právoplatnou Židlí týdne se teda stalo asi to, že jsem se ozvala na ten inzerát na brigádu. A ozvali se mi zpátky. A doufám, že to vyjde.
Optimismus!
Židle týdne, a vůbec Židle celá, teď měla hodnou chvíli přestávku, ale... za poslední týden od odmaturování se toho událo tolik, na co jsem hrdá, že to prostě stálo za to zapsat. Dělám dospělý věci, jako třeba fakt, že špinavou vodu vyleju do záchoda místo do sprchy, upeču muffiny téměř za čista a ozvu se na nabídku brigády.
A dávám pseudo-buddhisticko-filosofický kázání o absolutním štěstí a překonávání problémů dokonce vlastní mámě.
A mám občas sny o tom, že ještě musím maturovat ze zeměpisu, kterej jsem si vybrala nedopatřením a už si na to nepamatuju, ale jsou to jenom sny a úžasnost reality na mě konečně dopadla!
Právoplatnou Židlí týdne se teda stalo asi to, že jsem se ozvala na ten inzerát na brigádu. A ozvali se mi zpátky. A doufám, že to vyjde.
Optimismus!
úterý 24. května 2011
Šutr #2
Takže to bychom měli.
Ráno jsem stála před zrcadlem před odchodem a říkala si "Až sem dneska znova přijdeš, budeš buď strašně šťastná a odmaturovaná a dospělá, nebo..."
"Nebo" jsem ani nedomyslela, a ani jsem nemusela.
Mám to. Odmaturovala jsem. Všechny šutry, který jsem si s sebou vlekla vlastně celou dobu svého pobytu na střední, jako by spadly najednou. Nebyla to taková ta šílená euforie, ale taková ta příjemná a klidná euforie. Spokojenost se tomu říká, ne?
Moc si vlastně neuvědomuju, že tímhle mám střední za sebou, ani si v tuhle chvíli neuvědomuju, že mě teď v nejbližších měsících moc problémů nečeká. Jenom si říkám, že budu asi dobře spát.
-
Konečně se mám za co odměnit. Poslední půlrok před maturitou byl plnej různejch menších či větších problémů, lží, keců, starostí, věcí povedenejch jen tak napůl... Po opravdu dlouhý době jsem něco vážně dokázala. Je to pocit, kterej se nedá moc popsat, protože mi ještě moc nedochází.
Přede mnou stojí teď ještě státní písemky, který považuju za lehký, protože jsou státní, ehm... Pak přijímačky na vysokou... Samozřejmě že aby mohlo nastoupit opravdu bezstarostný léto, tak se musím někam dostat, ale to snad vyjde. A pak... co budu dělat? Je to tak dlouho, co jsem nemusela dělat nic. Uvidíme. Jedeme dál.
-
P.S.: Židle trochu skomírala, ale to se zlepší. Snad teda. Musím se trochu snažit a hledat, o čem psát. Původní plán byl sem strkat i hlouposti a malý vtipnosti, k čemuž měla sloužit kategorie Smile. Musim se na to víc vrhnout :) (A použila jsem smajlíka, i když jsem se tomu vždycky vyhýbala, ale je to taková optimistická náhražka tečky a můžu si to teď dovolit!)
-
Jo a tím pádem:
Ráno jsem stála před zrcadlem před odchodem a říkala si "Až sem dneska znova přijdeš, budeš buď strašně šťastná a odmaturovaná a dospělá, nebo..."
"Nebo" jsem ani nedomyslela, a ani jsem nemusela.
Mám to. Odmaturovala jsem. Všechny šutry, který jsem si s sebou vlekla vlastně celou dobu svého pobytu na střední, jako by spadly najednou. Nebyla to taková ta šílená euforie, ale taková ta příjemná a klidná euforie. Spokojenost se tomu říká, ne?
Moc si vlastně neuvědomuju, že tímhle mám střední za sebou, ani si v tuhle chvíli neuvědomuju, že mě teď v nejbližších měsících moc problémů nečeká. Jenom si říkám, že budu asi dobře spát.
-
Konečně se mám za co odměnit. Poslední půlrok před maturitou byl plnej různejch menších či větších problémů, lží, keců, starostí, věcí povedenejch jen tak napůl... Po opravdu dlouhý době jsem něco vážně dokázala. Je to pocit, kterej se nedá moc popsat, protože mi ještě moc nedochází.
Přede mnou stojí teď ještě státní písemky, který považuju za lehký, protože jsou státní, ehm... Pak přijímačky na vysokou... Samozřejmě že aby mohlo nastoupit opravdu bezstarostný léto, tak se musím někam dostat, ale to snad vyjde. A pak... co budu dělat? Je to tak dlouho, co jsem nemusela dělat nic. Uvidíme. Jedeme dál.
-
P.S.: Židle trochu skomírala, ale to se zlepší. Snad teda. Musím se trochu snažit a hledat, o čem psát. Původní plán byl sem strkat i hlouposti a malý vtipnosti, k čemuž měla sloužit kategorie Smile. Musim se na to víc vrhnout :) (A použila jsem smajlíka, i když jsem se tomu vždycky vyhýbala, ale je to taková optimistická náhražka tečky a můžu si to teď dovolit!)
-
Jo a tím pádem:
úterý 19. dubna 2011
Irritable
Irritable - capable of being irritated; easily exasperated or excited
Štve mě dost věcí, ale držim to na uzdě. Štve mě poslouchat, jak si lidi okolo mě "haha, najednou uvědomili, že zbývá měsíc do maturity, hahaha". Štve mě, že někomu přijde vtipný, že nic neumí, protože to neni vtipný, je to naopak vážný, a taky nic neumim.
Štve mě, že jsem podala přihlášku na žurnalistiku a deset vteřin na to věděla, že tam nepůjdu. Štve mě dospívání a výhledy a těšení se na prázdniny a to, že momentálně prostě nevim... Ale jsem šťastná. Celkově. Rozhovor s člověkem s pesimistickým pohledem na svět mi ukázal, že na tom nejsem ještě tak špatně. Na to, co mám všechno za sebou, jsem vlastně až nevhodně šťastná.
Blažená nevědomost. Dítě ve mně, který by nejradši strávilo dny zabořený mezi květinama Fatboye a snilo o přírodě, loukách, láskách a jinejch světech a všem, co by mohlo bejt. Dospělej ve mně se zatím projevuje jenom tím vztekem.
A múza. Bože, kam se poděla múza? Kam se poděl můj podělanej talent?! Asi stádium dormance - potřebuju k životu jiný věci, než literární talent. Už jenom měsíc. Snad ne tři. Zařekla jsem se - nebude se opakovat vstupování do školy v srpnu se strachem o budoucnost a ptaní se sama sebe, proč já kráva blbka debilka nedospělá nerozumná nezodpovědná se neučila víc/dřív/líp...
P.S.: Chair of the Week is a thing of legends nowadays. Trochu se stydim, ale tak jednou za čas, no... Yargh.
"You must learn this lesson fast
And learn it well."
Ne, fakt nevim proč ve mně Rea vzbuzuje pocity viny.
Štve mě dost věcí, ale držim to na uzdě. Štve mě poslouchat, jak si lidi okolo mě "haha, najednou uvědomili, že zbývá měsíc do maturity, hahaha". Štve mě, že někomu přijde vtipný, že nic neumí, protože to neni vtipný, je to naopak vážný, a taky nic neumim.
Štve mě, že jsem podala přihlášku na žurnalistiku a deset vteřin na to věděla, že tam nepůjdu. Štve mě dospívání a výhledy a těšení se na prázdniny a to, že momentálně prostě nevim... Ale jsem šťastná. Celkově. Rozhovor s člověkem s pesimistickým pohledem na svět mi ukázal, že na tom nejsem ještě tak špatně. Na to, co mám všechno za sebou, jsem vlastně až nevhodně šťastná.
Blažená nevědomost. Dítě ve mně, který by nejradši strávilo dny zabořený mezi květinama Fatboye a snilo o přírodě, loukách, láskách a jinejch světech a všem, co by mohlo bejt. Dospělej ve mně se zatím projevuje jenom tím vztekem.
A múza. Bože, kam se poděla múza? Kam se poděl můj podělanej talent?! Asi stádium dormance - potřebuju k životu jiný věci, než literární talent. Už jenom měsíc. Snad ne tři. Zařekla jsem se - nebude se opakovat vstupování do školy v srpnu se strachem o budoucnost a ptaní se sama sebe, proč já kráva blbka debilka nedospělá nerozumná nezodpovědná se neučila víc/dřív/líp...
P.S.: Chair of the Week is a thing of legends nowadays. Trochu se stydim, ale tak jednou za čas, no... Yargh.
"You must learn this lesson fast
And learn it well."
Ne, fakt nevim proč ve mně Rea vzbuzuje pocity viny.
neděle 10. dubna 2011
Chair of the Week - They say living is good for your soul
Ano ano. Ano ano ano. Improtřesk mám za sebou. Brno je krásné. Meziměstskou diskriminaci jsem nezažila, právě naopak. A podle mě je jejich přízvuk hezkej, tak!
Nebudu se pouštět do nějakejch rozborů mojí činnosti ve škole za uplynulé týdny, a proto je Židlí týdne fakt, že jsem se dokázala zbavit svojí typický melancholický nálady dřív, než mě nadobro uvěznila sedící někde v rohu samotnou a trpící samomluvou. Užila jsem si a několikrát si připomněla, že co si neudělám sama, to nemám.
Bylo to přínosný, únavný, osvěžující. Zahrála jsem si, popila, několikrát se přežrala v rautu, seznámila se s novýma lidma, pokecala, promrzla, zpívala a občas spala. More of these, more often!
Nebudu se pouštět do nějakejch rozborů mojí činnosti ve škole za uplynulé týdny, a proto je Židlí týdne fakt, že jsem se dokázala zbavit svojí typický melancholický nálady dřív, než mě nadobro uvěznila sedící někde v rohu samotnou a trpící samomluvou. Užila jsem si a několikrát si připomněla, že co si neudělám sama, to nemám.
Bylo to přínosný, únavný, osvěžující. Zahrála jsem si, popila, několikrát se přežrala v rautu, seznámila se s novýma lidma, pokecala, promrzla, zpívala a občas spala. More of these, more often!
čtvrtek 7. dubna 2011
Of Explosions and other things
Howg. I mean, wow. Těšim se (i když jsem pořád ještě trochu zklamaná, že vysoký účastnický poplatek nekryje i postele!)!! Je přihlášeno 110 lidí, nebo co! Tak si to shrňme... cesta vlakem do Brna, lidé známí i neznámí, pití, smích, bolest břicha a hlavy, plná penze, zase pití, nesledování času, zapomínání na problémy... a mezi tím samozřejmě hodiny a hodiny hraní!
Neasi!
Byla jsem vyhlášena dvorním fotografem. Doufám, že dvě baterky a kapacita 1000 fotek to zvládnou. Doufám, že to zvládne můj žaludek, moje příčetnost a veškeré moje vlastnictví.
Ale už teď tuším, že se zúčastním něčeho, o čem se budou vyprávět legendy... Yeah!
P.S.: Židle týdne nějak upadá... Slibuju, že se to pokusim napravit... Celkově se Židli pokusim nějak napravit... Here, have a treat!:
No kdo by to byl řekl, což!
Vrátím se a zbývá přesně měsíc do posledního zvonění. Holy moly on a cracker and milk that cow!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)